Author: smeal

bookmarks, music_creation

Introduction to music production (coursera)

by  • 

http://rapidshare.com/files/4064410257/Lesson%201-%20Sound%20and%20Signal%20Flow.zip
http://rapidshare.com/files/2809967643/Lesson%202-%20The%20DAW.zip
http://rapidshare.com/files/3192187279/Lesson%203-%20The%20Mixer.zip
http://rapidshare.com/files/3444885989/Lesson%204-%20Dynamic%20Effects.zip
http://rapidshare.com/files/4068472435/Lesson%205-%20Filter%20and%20Delay%20Effects.zip
http://rapidshare.com/files/3368308684/Lesson%206-%20Synthesis.zip

recepty

Univerzálne vláčne žemle

by  • 

400 g hladké mouky
200 ml mléka
80 ml vody
20 g másla (a trošku navíc na vymazání)
20 g cukru
5 g soli
5 g instantního droždí
Z jedné dávky upečete asi 12 žemlí. Vyšlo mi to hezky na pekáček o rozměrech 30×20 cm (viz foto).

V rendlíku si rozpusťte máslo, přidejte mléko s vodou a přiveďte na teplotu kousek pod 40 °C. Do mísy prosijte mouku a rozmíchejte do ní postupně kvasnice, cukr a nakonec i sůl. Přidejte mléko s vodou a máslem a pořádně vyhnětejte na sametově hladké a nelepivé těsto. Buď asi 5 až 6 minut v robotu, nebo ručně 10 minut. Podle potřeby si můžete upravit množství mouky.

Těsto přendejte do mísy vymazané trochou oleje, zakryjte a nechte kynout asi půl hodiny (bacha, tím teplým mlékem bude dosti naspeedované). Těsto po nakynutí přendejte na pracovní desku, vyfoukněte z něj přebytečný objem a rozdělte jej na tři stejně velké díly.

Jednotlivé díly krátce vyválejte a dále rozdělte na 4 stejně velké porce. Ty potom vytvarujte na malé kulaté bochánky, které postupně skládejte na máslem vymazaný pekáček. Žemle mezi sebou ani na povrchu nemusíte potírat dalším tukem — půjdou hezky oddělit i tak. Nemusíte si ani moc dělat hlavu s tvarováním a umístěním — tím jak jsou naskládané vedle sebe a nemají kam utéct, tak se při kynutí žemle dotvarují hezky samy.

Žemličky v pekáči si poté přendejte do velké igelitové tašky a nechte je zakryté dokynout dalších 20 až 30 minut. Krásně se nafouknou! Mezitím si rozehřejte troubu na 180 °C a žemle v ní pak upečte dozlatova. Bude to trvat méně než půl hodiny.

S barvou to nepřehánějte, ať žemle zbytečně nevysušíte a po upečení je nechte vychladnout ještě v pekáči. Hotové a vychladlé žemle můžete s klidem zabalit do potravinové fólie a zmrazit. Jen vás dopředu varuji — jak jsou jednoduché, tak jsou i návykové!

zdroj:

budhizmus, funny

Top 10 Zen(budhist) Jokes :D

by  • 

1. A Zen student goes to a temple and asks how long it will take him to gain enlightenment if he joins the temple.
“Ten years,” says the Zen master.
“Well, how about if I really work and double my effort?”
“Twenty years.”

2. A Zen student asked his master, “Is it OK to use email?”
“Yes,” replied the master, “But no attachments.”

3. One Zen student said, “My teacher is the best. He can go days without eating.”
The second said, “My teacher has so much self-control, he can go days without sleep.”
The third said, “My teacher is so wise that he eats when he’s hungry and sleeps when he’s tired.”

4. A Zen master once said to me, “Do the opposite of whatever I tell you.” So I didn’t.

5. A Zen master visiting New York City goes up to a hot dog vendor and says, “Make me one with everything.”
The hot dog vendor fixes a hot dog and hands it to the Zen master, who pays with a $20 bill. The vendor puts the bill in the cash box and closes it.
“Excuse me, but where’s my change?” asks the Zen master.
“O my brother,” says the vendor, “change comes from within.”

6. Good judgment comes from bad experience, and a lot of that comes from bad judgment.

7. Four monks were meditating in a monastery when, all of a sudden, the prayer flag on the roof started flapping.
The youngest monk came out of his meditation and said, “Flag is flapping.”
The second, more experienced monk said, “Wind is flapping.”
The third monk, who had been there for more than twenty years, said, “Mind is flapping.”
The fourth monk, who was the eldest, said, “Mouths are flapping!”

8. It may be that your sole purpose in life is to serve as a warning to others.

9. An aspiring monk asked to enter a monastery and attach himself to a guru.
“Very well,” said the guru, “but all students here observe the vow of silence. You will be allowed to speak only once in every twelve years.
After the first twelve years, the student said, “The bed is too hard.”
After another twelve years, he said, “The food is not good.”
Twelve more years later, after thirty-six years of hard work and meditation, he said, “I quit.”
“Good,” snapped his guru, “all you have been doing is complain.”

10. If you lend someone $20 and never see that person again, it was probably worth it.